Ať už to umíme nebo neumíme popsat slovy, je domov místo, které máme mít. A svým způsobem také máme. Ale to, co se označuje jako náš domov, ve skutečnosti až tak docela naším domovem být nemusí. Záleží na tom, na jakém místě žijeme a jaký k němu máme vztah.
Za domov se považuje třeba místo, na kterém existujeme. Jenže to nemusí být vždy dokonalé. Označuje se to jako domov, protože jsme se tam řízením osudu dostali a setrváváme tam, jenže se na takovém místě mnohdy nemusíme cítit z nejrůznějších důvodů tak, jak by se u opravdového domova předpokládalo. Když se narodíme nebo se usadíme v zemi, kde zuří válka, je jasné, že to pro mnohé z nás domov není, jakkoliv bychom jinak možná k této zemi přilnuli. Když je tam bída nebo nesvoboda, když jsme tam porobeni nebo nuceni k tomu, co se nám příčí, pak tam jsme sice možná doma, ale domov, ten opravdový, to není.
Za domov se považuje místo, kde je nám dobře. Jenže ani na takovém místě nemusíme být fakticky doma. Jak si můžeme ukázat na příkladu mnoha emigrantů a migrantů. Ti doputovali třeba tam, kam doputovat chtěli, možná se jim tam vede i ekonomicky skvěle, ale přesto je nové prostředí nepřijalo, ne a ne tam zapadnout mezi lidi. A jak se říká, není dobře člověku samotnému. Ani tomu, kdo je sám uprostřed spousty lidí.
Domovem může být i místo, o kterém teprve sníme. Žijeme mimo něj a představujeme si, jaké by to bylo, kdybychom se na místě vysněného domova někdy ocitli. Ovšem tady je úskalí v tom, že se možná jednou na takové místo dostaneme. A budeme zklamaní realitou, jež se bude lišit od našich představ.
A tak jsem já osobně šťastný člověk. Možná stejně jako vy. Protože žiji v zemi, kde jsem vcelku spokojený. Mám tu dost přátel i solidní životní úroveň. A i když si mám i na co stěžovat, není to nic tragického. A kromě toho mám ještě i ten domov vysněný. Který ale znám a vím, že je mi tam také dobře. A kdyby bylo nejhůř, třeba by se dalo změnit působiště.
A přeji vám, abyste měli domov i vy. A to co nejlepší.