Jak se říká, nehoda není náhoda. A proto se klidně i tomu nejopatrnějšímu z nás může kdykoliv něco stát. Doma, v práci, v dopravních prostředcích, na různých místech skýtajících možnost využívání volnočasových aktivit, prostě kdekoliv číhají nějaká ta potenciální nebezpečí.
Je logické, že se snažíme rizikům vyhýbat, že činíme leccos pro to, aby se nám nikdy nic nestalo, ale jistotu, že se vždy vyhneme nepříjemnostem, nemáme. Nemůžeme mít.
A tak se nám prostě někdy něco stane. A máme-li štěstí v neštěstí, můžeme počítat aspoň s tím, že nás někdo odškodní. Na něco se totiž vztahují pojistky, které jsme uzavřeli sami, na něco jsme byli pojištěni někým jiným, dejme tomu zaměstnavatelem, to je různé.
V každém případě ale platí, že se nechce pojišťovnám nebo někomu jinému platit více, než je nezbytně nutné. Vždyť jde přece o peníze. A tak se nejednou všelijak čachruje, hledají se výmluvy a důvody, proč neplatit nebo zredukovat částku, která má být poškozeným vyplacena, na minimum. A to se pochopitelně tomu, kdo byl poškozen, nemůže líbit.
Jenže co někdo takový zmůže, že? Pojistitele nemůže chytit pod krkem, se soudy je to nejednou také všelijaké, komplikované, a prostý člověk se tak může cítit docela bezbranný. A vypadá to, že by měl akceptovat to, co mu nabízejí, a smířit se s tím.
Může tak učinit, ale také nemusí. Protože odškodnění se dá adekvátně zvýšit i tím, že se obrátíme na někoho, kdo ví, jak to chodí, a kdo dokáže prosadit zvýšení takového odškodného na maximum.
Ať už nás tak postihne pracovní úraz, ať máme nárok na odškodnění za trvalé následky, bolestné a ostatní nároky spojené s úrazem, právě zde nám pomohou. Stačí tuto firmu oslovit, prokonzultovat svoji záležitost a nechat si ji nezávazně posoudit a pak třeba vsadit na odbornou pomoc, na jejímž konci může být i citelné zvýšení náhrady škody za újmu na zdraví či odškodnění pozůstalých.